TK Kompas
dětský tábornický klub při ČTU

Amerika (1. – 3. 9. 2000)

Amerika – jedněmi opěvovaná, druhými zatracovaná. Ovšem není Amerika jako Amerika. Stejně jako například Kanada nebo Clondike má i ona svého malého „dvojníka“ u nás v České republice. Jedná se o komplex bývalých lomů porůznu popropojovaných štolami. Možná si právě říkáte, co může být na lomech zajímavého. Těžko říct, ale asi na nich něco bude, když vzniklo několik pověstí o Americe, rok co rok se tam vypravují party trampů a i naše televize nepohrdla tamními exteriéry (Limonádový Joe, Cesta na jihozápad, Malá mořská víla, ...). Vznikla i řada webů, např. Sarnegarthova stránka, Prvkovo cancák nebo třeba Lomy Amerika, na nichž naleznete všechny potřebné informace (historii, fotky, mapy, ...). Nechce se vám pročítat jiné stránky, ale rádi byste věděli kde se ta krásná místa nacházejí? Pak čtěte dál, protože jako mnoho jiných před námi ani my jsme neodolali a zajeli se tam podívat.

Letní tábor ve Chvalově skončil a do začátku školy bylo daleko. Proto se oddíl Tamara společně s pár jedinci z ostatních oddílů rozhodl na závěr prázdnin vydat do Českého krasu a prozkoumat krásy lomů u Mořiny. Cesta byla dlouhá, neboť jsme brzy ráno vyjeli autobusem do Prahy a tam přestoupili na vlak, který nás dovezl do jedné vesničky. Lomy se nacházejí nedaleko hradu Karlštejn, takže jsme využili příležitosti a zamířili právě na tento skvost. Z předchozích výprav jsme byli poněkud rozmazleni interiéry různých zámků (Boskovice, Lysice, Litomyšl, ...), takže jsme byli trošku zklamáni vybavením hradu. Po krátké prohlídce jsme pokračovali dál. Jako první se nám naskytl pohled na Malou Ameriku. Ovšem naším hlavním cílem byl největší ze zdejších lomů – Velká Amerika. K ní jsem došli za malou chvilku. Viky a Robin sem vyrazili o den či dva před námi (už si přesně nepamatuji). S sebou si brali lano a sedáky, a protože brána byla zavřená, bylo prvním úkolem najít je. Nakonec se nám to podařilo a společnými silami jsme slanili dolů. Naším tábořištěm se stal takový „poloostrov“ uprostřed lomu. Pak následovala první prohlídka okolí. Prošli jsme pár štol, a koukli kde se jen dalo. Zdejší voda je (byla) nádherně průzračná i když trošku studená, takže nám nic nebránilo se v ní vykoupat. Večer jsme ulehli pod širák, ale to jsme neměli dělat, protože jako na potvoru začalo pršet. Zbabělci se stáhli do nedaleké štoly a ti ostatní se „schovali“ pod tropikem z jedněch stanů. Ty už ovšem něco pamatovaly, takže před deštěm zrovna moc neochránily.

Ráno jsme procházeli co jsme ještě nestihli. Mimo jiné i polozatopenou štolu vedoucí do Mexika. Na konci nás čekalo malé překvapení. Vrata byly zavřeny a druhá cesta byla zrušena. Nezbývalo nám nic jiného, než se vrátit. Ještě jsme stihli sesbírat pár odpadků po ostatních návštěvnících a pak již vyrazili s pomocí lana zpět nahoru. Do Mexika jsme nahlédli alespoň shora a pak zamířili do vápenky, kde začínala štola vedoucí do Malé Ameriky a bůhvíkam ještě. Před vápenkou se sešly ještě další skupinky lidiček, takže hlídač se psem si zničehonic vzpomněl, že má něco důležitého ve své boudě a my tak měli volnou cestu. Štola byla hrozně dlouhá, nicméně jsme dorazili na ochoz u Malé Ameriky. Chvilku jsme tam pobyli a pak pokračovali dál chodbou. Naším dalším cílem byl malý lom nazývaný Pustý žleb. (koukám, že jsem se nějak rozepsal, raději to tedy zkrátím) Někteří z nás se vydali k nedaleké studánce pro vodu, abychom si mohli uvařit večeři a ostatní se koukli kolem. Večer se rychle blížil. Nachystali jsme si spaní a šli co jiného než spát.

Poslední den naší výpravy byl ve znamení balení se. Vše jsme se snažili dát do takového stavu v jakém to tady bylo před naším příchodem. Po obědě nás čekala cesta zpět mezi civilizaci. Vlakem do Prahy a následně až k nám do Brna. Tak nějak proběhla výprava na Ameriku, kterou jsme zvládli za tři dny. Doufám, že se tam ještě někdy podívám, protože jakmile jste na dně lomu, ostatní svět kolem vás jakoby ani neexistoval a vy si pak připadáte, že jste někde úplně jinde...

David